Obec Chvalkovice
Chvalkovice 130
552 04
IČO 00272710
DIČ CZ00272710
Na skalnatém ostrohu nad koupalištěm, na místě bývalé tvrze, stojí chvalkovický zámek. Tvrz která se připomíná již ve 14.stol., byla postavena z kamene a částečně sroubena ze dřeva. Patřila pánům Chvalkovic, v 15.stol. ji převzali páni z Hustířan, pak přešla do rukou Jana staršího Dobřenského z Dobřeni, který ji koupil v roce 1600. Za vlády Dobřenských, patrně někdy před rokem 1768, byl na místě tvrze postaven Ferdinandem Rudolfem Dobřenským zámek s vysokou střechou a věží.
Při opravách v roce 1825 nechala Kateřina Zaháňská strhnout a odstranit poslední zbytky tvrze. Z této doby pochází též pověst o tajné chodbě, kterou bylo možno opustit zámek případě nebezpečí.
V letech 1830-1833 pobývala na zámku Barunka Panklová v rodině správce Hocha. Při dalších opravách byla věž, která původně stála zámku, zbořena a vzácný hodinový stroj byl uložen na půdě ratibořického zámku. Od roku 1842 vlastnil zámek šlechtický rod ze Schamburg-Lippe. V důsledku pozemkové reformy roku 1918 o něj přišel. Na jaře 1926 koupil zámek s přilehlou zahradou a strání za 40 000 korun od náchodského panství továrník Vilém Dlabola. Roku 1932 začala oprava zámku. Rozpočet na opravu činil 3 miliony korun. Zámek byl dle návrhu architekta Karla Karolínka ze Dvora Králové n/L. rozšířen o východní křídlo a opatřen novou, jednotnou fasádou v barokním slohu. Trojkřídlý, jednopatrový zámek byl zastřešen novou mansardovou střechou s vikýři.
Jelikož se ve zdi nad skálou k rybníku objevily trhliny a hrozilo sesutí budovy zámku, začíná se stavět mohutná opěrná zeď. Základy byly vyhloubeny až 4m a v nich byla položena silná betonová deska. Stála 105 tisíc korun. Zbořená věž zámku měla být nahrazena dvěma věžemi na obou koncích opěrných zdí, k jejich dokončení však nedošlo. Dnes je zámek v rukou soukromého majitele a prochází rozsáhlou rekonstrukcí.
Původně gotický kostel, založený Berkou z Dubé, byl přestavěn v letech 1690 -1694 nákladem Ferdinanda Rudolfa Dobřenského v barokním slohu. Znovu byl obnoven v letech 1706, 1874, 1906 a 1928-1936. Kostel je jednolodní, s pravoúhlým presbytářem, s lichoběžníkovou bývalou sakristií a s pozdější kaplí P. Marie na severní straně. Na západní straně kostela tvoří průčelí hranolovitá věž zakončená cibulovitou kopulí. Na jižní straně lodi je zazděn gotický kamenný hrotitý profilovaný portál ze 14.století. Presbytář, loď a kaple jsou zaklenuty valenou klenbou se stýkajícími se výsečemi, stěny lodi jsou členěny svazky pilastrů. Na straně epištol je zazděný 83 cm vysoký kámen podoby opatské mitry, bývalý klenbový svorník, který původně uzavíral klenutí nade dveřmi na jižní straně chrámu. Roku 1865 byl zasazen do zdi uvnitř kostela. Je zdoben ornamentálním a zoomorfním reliéfem zobrazujícím dvouocasého lva, držícího v tlamě kříž a pod ním dubovou ratolest /znak pánů z Dube/. Kolem krásné osmicípé pravidelné růžice je vytesán gotickým písmem nápis: ANNO DOMINI MILESIO TRICENTESIMO QUARTO, tj. léta páně 1304.
Hlavní oltář je rokokový, rámový, s figurami andělů, původně s obrazem sv.Jiljí. Byl opraven roku 1862. Ostatní jednotný kvalitní řezbářský inventář je z nepolychromovaného mořeného dřeva a pochází z doby kolem roku 1700. Dva portálové protějškové boční oltáře s novodobými obrazy sv.Anny a sv.Salvátora od Josefa Hellicha z roku 1875 jsou řezané z dubu. Josef Václav Hellich byl český malíř, který vytvořil řadu portrétů a veliký počet obrazů kostelních i historických. V roce 1845 portrétoval i Boženu Němcovou. Z dubu jsou také kazatelna a ornamentálně vyřezávané dveře do bývalé sakristie. Kazatelna je bohatě zdobená uměleckými řezbářskými pracemi a pochází asi ze 17. století. Varhany byly v kostele postaveny roku 1760.
Věž kostela byla postavena při opravě v letech 1690 - 1694, jak označuje letopočet nad vchodem s iniciálami FRD -MMD /Ferdinand Rudolf Dobřenský -Marie Magdalena Boryňka/. Na této věži byly v minulosti umístěny tři zvony. Dodnes se však zachovaly pouze dva. První o průměru 84 cm a výšce 62 cm je ozdoben erbem pánů z Hustířan a nápisem ve staré češtině: „tento zvon gest danei od pana waclawa zdenka ze svinisstan a na chwalkowiczich leta panie MDXIII za pana indrzicha z hustirzan a na chwalkowiczich iest udielan od iana passi“. Je tedy z roku 1513. Druhý zvon o průměru 98 cm a výšce 72 cm pochází z roku 1539 a nese nápis: „leta boziho tisiczyho pietistzho trzidcateho dewateho tento zvon ke cti a chwale bozi slit u mistra divisse hlawczie z hradce“. Tento zvon byl v roce 1942 sňat a dán pro válečné účely, avšak z Prahy byl jako cenná památka vrácen a koncem roku opět zavěšen na věž. Jeho srdce se však ztratilo a je nahrazeno novým, které však nemá vzhledem ke zvonu správnou velikost. Třetí zvon byl ozdoben erbem pánů z Dobřenic, reliéfy Madony a sv. Pavla. Měl v průměru 72 cm a výšku 55cm. Odlitý nápis pak svědčil o tom, kdo zvon kostelu daroval: „od vrozeného a stateczneho rytierze pana ferdinanda rvdolfa dobrzenskeho z dobrzenicz pana na chwalkowiczich a svinisstanech j.nm. kralovszkeho heitmana krage hradeczkeho“. Pocházel z roku 1693 a byl kostelu věnován roku 1699. Tento zvon byl za první světové války roku 1918 sňat a rekvírován.
Historicky cennou památkou je cínová křtitelnice vysoká 113 cm, zdobená ovocnými festony /znakem Dobřenských z Dobřenic/ a na víku soškou sv. Jiljí. Je na ní dobře čitelný nápis: „ferdinand Rudolf dobrzensky z dobrzenicz tvto krzitedlniczi tomu chramv panie daroval léta boziho 1691 -25panie miesicze srpna“.
Za kostelem na východní straně jsou souměrně umístěny dvě kaple s obdobným půdorysem. Jižní je zasvěcena sv. Janu Nepomukovi a pochází z doby kolem roku 1740, severní kaple ze stejné doby slouží dnes jako skladiště. Na vnější straně chrámu byly zasazeny poměrně dobře zachované figurální náhrobní kameny pánů Chvalkovických z Hustířan a pánů Dobřenských z Dobřenic s českými nápisy. 
Pocházejí ze 16.stol. a první poloviny 17.stol. V současné době jsou uloženy v depozitáři. Hřbitov kolem kostela byl zrušen v roce 1899, avšak po mnichovském diktátu v roce 1938 se na tomto hřbitově muselo pohřbívat opět, neboť nový hřbitov byl již za hranicemi protektorátu. Původní hřbitov připomínají dva kříže za kostelem. V přední části kostela je umístěna socha Krista držícího knihu s „Alfa-Omegou“ /celková výška 3m/ a dále socha truchlícího anděla s náhrobkem /výška 150cm/.
Pivovar byl ve Chvalkovicích již v polovině 16. stol. Roku 1548 jej zdědil Jindřich Chvalkovský z Hustířan. Jako součást zámeckého zboží pak vystřídal řadu majitelů. V letech 1808 až 1818 jej měl v pronájmu sládek František Smetana, otec českého hudebního skladatele Bedřicha Smetany. Pivo se zde vařilo do té doby, než začal v české Skalici pracovat modernější parostrojní pivovar. Budovu vlastnil počátkem 19.stol. princ Schamburg-Lippe. Východní cíp její půdy byl v roce 1890 přepažen zdí a stal se chatrnou místností poštovního úřadu se vchodem ze dvorku po dřevěných dubových schodech. Těsně před 1.světovou válkou byla poštmistrovou paní Gerlachová, která si pronajala celou budovu pivovaru. Její muž Gustav provozoval v přízemních místnostech v umělých líhních chov kuřat a později i prasat ve velkém. Ve sklepích stáčel pivo do lahví a roznášel je po okolí. Zchátralou budovu koupil roku 1920 továrník Dlabola a celou ji v letech 1920-1923 opravil a přestavěl. Byly zde vybudovány byty a v jedné místnosti bylo zřízeno muzeum. Podařilo se do něho nashromáždit řadu exponátů - historické zbraně, brnění a podobně. Sbírku po roce 1948 převzalo jaroměřské muzeum. V budově byly postupně zřízeny úřadovny MNV, lidová knihovna, školní jídelna, dětské zdravotní středisko a jedenáct bytů.
Bývalý mlýn no vodní pohon s náhonem z rybníka /dnes koupaliště/ představuje technickou památku místního významu. Budova mlýna je hmotově největší v údolí pod zámkem a je dominantní stavbou středu obce.
První zmínka o novém mlýnu je za vlády Jana Chvalkovského z Hustířan. Po jeho smrti, někdy v letech 1544 až 1548, se o rozsáhlé panství podělili synové. Chvalkovice se zámkem, novým mlýnem a pivovarem zdědil nejmladší Jindřich. Do jeho plnoletosti spravovala dědictví jeho matka Lidmila z Gerštofu. Jako zajímavost se uvádí použití nadedveřního pískovcového překladu s označením 17/ FN = 3,F/94 v rámečku. Tento kamenický prvek je druhotně použit obrácený jako schod vnějších dveří přístavku.
Pocta mlynáři Hamplovi - Mlynář Josef Hampl mlel po celou dobu 2.světové války načerno obilí a mouku přenechával za přijatelnou cenu českým lidem. V roce 1944 byl prozrazen a odsouzen na půl roku do vězení. Po návratu mlel obilí dál a lidé ze širokého okolí mu byli právem vděčni. Proto po válce přijeli do Chvalkovic občané z Úpice a z Červeného Kostelce i s kapelou, aby mu z vděčnosti zahráli.
Ve Chvalkovicích byla také škola, kde se děti z okolních vesnic učily česky i německy. Korouhvička na bývalé škole nese letopočet 1702 a značí rok postavení školy. Zda však již dříve škola ve Chvalkovicích byla, nelze pro nedostatek zpráv z té doby zjistit, pravděpodobně se ale zde vyučovalo i dříve, protože Chvalkovice měly již od roku 1703 vlastního faráře.
Stará škola byla postavena z kamene a měla původně jednu třídu a komoru. Ve třídě bydlel také učitel. Ani škola ani třídy nebyly omítnuty. Když počet žáků vzrostl, byla stěna na západní straně probourána a pro učitele vystavěna světnička ze dřeva. Teprve po sto letech, roku 1804, byla škola uvnitř omítnuta. Od září 1805 zde působil vynikající pedagog učitel František Černý, jemuž se zde narodil syn František, pozdější hudební skladatel a profesor carské konzervatoře v Petrohradě. Nástupcem učitele Černého byl od září 1830 tehdy třicetiletý Augustin Purm. Oba tito učitelé posloužili jako model Boženě Němcové pro postavu učitele v povídce „Pan učitel".
Barunka Panklová totiž po dokončení povinné školní docházky v České Skalici žila od srpna 1830 tři roky ve Chvalkovicích v rodině zámeckého obročního Augustina Hocha. Učitel Purm ji učil hrát na klavír a zpívat, jeho paní ručním pracím. Barunka však navzdory pamětní desce i navzdory povídce Pan učitel, v níž popisuje svá léta ve Chvalkovicích, do této školy nechodila, ale do rodiny učitele jen docházela. Nebyl to však ani zpěv ani vyšívání, čím byl významný její zdejší pobyt.
Bohatá knihovna poskytla zvídavé, dychtivé Barunce knihy takových autorů, jakými byli Schiller, Sandová, Clauren, Vandervelt, Tromlitz. Opisovala básně a tajně vynášela knihy, které jí přísný správce nechtěl půjčit. Krátký pobyt ve Chvalkovicích byl nesmírně důležitým pro její budoucí dráhu spisovatelskou a zanechal v ní výrazné stopy. Starou školu ve Chvalkovicích navštěvovali i Barunčiny sourozenci. Jan v letech 1834 - 36, Josef 1835 - 37, Marie 1837, Adéla 1842 a Gustav 1844. V roce 1887 byla postavena nová škola a došlo k rozdělení školství podle národností. Nová škola sloužila českým dětem, německé děti se Střeziměřic a Velké i Malé Bukoviny chodily do staré školy u kostela. Později byla stará škola zrušena, budova přestavěna na pekařství a dnes je rodinným domkem.
Rok 1962 byl z rozhodnutí UNESCO vyhlášen rokem oslav Boženy Němcové. Vyvrcholením byl den 15. července 1962 - den odhalení památníku Boženy Němcové na chvalkovickém koupališti. Na kameni s podstavci s nápisem, který upozorňuje, že Němcová prožila ve Chvalkovicích tři léta /1830-1833/ je deska s bronzovou bustou. Dílo akademického sochařky Františky Stupecké představuje dívčí portrét s charakteristickým sepnutím vlasů.
V roce 1784 za panování Josefa II. byla ryze česká obec Velká Bukovina poněmčena a stal se z ní Grossbock. Patřila přistěhovalcům, kteří kromě němčiny hovořili jazykem jidiš. V roce 1828 měli v obci svou školu, svou synagogu a za obcí svůj hřbitov. Jak čas plynul, původní obyvatelé se rozprchli do světa, hřbitov začal chátrat a nenašel se nikdo, komu by na jeho zachování záleželo, spíše naopak. Když se po 2. světové válce stát začal starat o své památky, bylo na záchranu židovského hřbitova pozdě. Do roku 1990 to byly pouze trosky bývalé „zahrady stínů“.
Dnešní podobu hřbitova s nově vybudovanou kamennou zdí uprostřed polí ukazuje přiložená fotografie. Nacházejí se zde zajímavé náhrobníky původních obyvatel někdejší židovské komunity. V náchodském okrese je tento starý hřbitov nyní nejzachovalejší. Vlastníkem hřbitova je Židovská obec Praha. Ze synagogy, postavené v roce 1829, zbyly části zdiva se dvěma kamennými portály s hebrejskými nápisy. Tyto údaje uvádí E. Poche v „Soupisu památek“ 1937. Při soupisu nemovitých památek v roce 1996 se tyto údaje nepodařilo ověřit.
Diecéze Hradec Králové, Vikariát Náchod, matriční obvod Česká Skalice. V roce 1350 se připomínají Chvalkovice jako plebánie, která byla v 17.století administrována faráři z Úpice, Choustníkova Hradiště a jezuity ze Zírče. Fara zde byla zřízena v r.1725 a k jejímu obvodu patřily ještě obce Brzice, Harcov, Dlouhá Voda, Ujezdec /Oujezdec/, Velká Bukovina, Malá Bukovina , Výhled, Kopaniny a Střeziměřice. Farní úřad Chvalkovice - matriky 1605 - 1949, dochovaný fond písemností z let 1658 - 1944 obsahuje knihy a spisy, kostelní účty z let 1776 - 1944, kostelní a farní inventáře z let 1776 - 1857.
Kolem chrámu sv.Jiljí byl do roku 1899 hřbitov. Nový hřbitov je založen u silnice ke Dvoru Králové n. L., asi čtvrt kilometru od kostela. V roce 1910 - 1911 bylo na novém hřbitově postaveno mausoleum rodiny Dlabolovy, tvořené kaplí s kryptou. Tato je postavena v pseudogotickém slohu dle návrhu architekta prof. Hofmana a zdobena sochami z hořického pískovce. Na hřbitově se také nachází řada kamenicky hodnotných secesních náhrobků na českých i německých hrobech.
Kamenný most na návsi přes potok Běluňku je vy zděn z pískovcových kvádrů a tvoří jej dvě segmentovitě zaklenutá pole o celkové délce 7,7 m a šířce 3,9 m. Výška mezi volnou hladinou a vrcholem segmentuje 120 cm. Klenutí můstku je původní, kamenné zábradlí bylo kdysi strženo a můstek musel být proto opraven. K opravě byly použity původní kvádry. Kamenný most představuje technickou památku. Stáří mostu není přesně známo, ale traduje se, zeje starší než Karlův most v Praze.
V okolí Chvalkovic i v obci samotné je celá řada památných soch. Většina pochází z první poloviny 18.století.
Barokní socha sv.Jana Nepomuckého stojící na hrázi koupaliště pochází patrně z dílny Matyáše Brauna.
Z dílny C.Devotiho, barokního sochaře z okruhu spolupracovníků Matyáše Brauna, je prokazatelně socha sv. Jiljí u silnice na Sebuč /na podstavci je letopočet 1782/ a pravděpodobně také socha sv.Linharta u silnice na Újezdec.
Za dílo místního sochaře, obeznámeného s vrcholnými díly českého baroka, je považována socha sv.Vincence, stojící na křižovatce silnic na Chvalkovice, Miskolezy a Sebuč.
Železný kříž na kamenném volutovém podstavci u silnice před hřbitovem je z roku 1784.
Barokní sousoší P.Marie Vítězné s Ježíškem v náručí stojí na návsi ve Velké Bukovině před čp.9. V roce 1977 bylo restaurováno. Je dílem sochaře Jiřího Pacáka, Braunova žáka, a zmínka o ní je již 6 .října 1731 ve vyúčtování Matyáše Bernarda Brauna. Byla tedy zhotovena před tímto rokem. Umístěna byla v Braunově Betlémě u Kuksu, odtud byla přenesena do Bokouše, tehdy známého pod názvem Hubertovo údolí, Hubertův les, Mariánské údolí, Stříbrná studnice. V tomto údolí bylo celkem sedm plastik z nichž se dochovala pouze jediná, P.Marie s Ježíškem, podávající jablko do tlamy hada, jako „ Matka krásného milování, bázně boží, poznání, a svaté naděje", jak ji označuje původní německý nápis na soklu s velkým šporkovským erbem. Roku 1742 byla přenesena do Velké Bukoviny, jak o tom svědčí zápis o jejím zřízení.
u křižovatky Miskolezy -Jaroměř /Sebuč/ z roku 1730. Barokní socha světce v životní velikosti s knihou v levé ruce, pravou ruku klade k srdci, oděn v rozevlátý šat.
Dochovaná technická památka je ukázka dopravního značení z 19. století. Silniční ukazatel stojící na křižovatce silnic Miskolezy - Jaroměř, /Sebuč/, před sochou sv.Vincence. Jedná se o jednoduchý pískovcový sloupek zakončený nízkým jehlanem. Na dvou stranách je česko - německý nápis ukazující směr /psací písmo/: Cesta do Jaroměře - Nach Jaromír Cesta do Skalice - Nach Skalitz
Na vysokém soklu je podstavec se znakem Dobřenských z Dobřeni. Socha světcova pochází pravděpodobně z 1.pol. 18.stol., sokl je datován k 1791. Světec drží v levé ruce zlacenou berlu, u levé nohy má postavenou knihu. Značně poškozená plastika byla v roce 1996 restaurována ak.sochařem Wagnerem z Dvora Králové n/L.
Barokní socha sv. Jana Nepomuckého stála původně na pravém břehu potoka, těsně u mostu v nynější zahradě mlynáře. V roce 1932 byla přenesena přes silnici na hráz koupaliště. Pochází z 1.pol. 18.stol. - autor neznámý. Typická socha světce doprovázející stavby na vodních tocích.
Socha Panny Marie stojí na stupňovitém podstavci půdorysu sférického trojúhelníku se skosenými rohy. Mezi hlavičkami andílků je zeměkoule obtočená hadem, na kterého šlape postava P.Marie. v životní velikosti. Během roku 2008 dochází k rekonstrukci podstavce sochy.
Mezi zajímavé historické památky patří i smírčí kříže, kterých je v okolí pět. V lese nad panským lomem, u silnice nedaleko autobusové zastávky na Jaroměř, v Miskolezích u hasičské zbrojnice a ve Střeziměřicích. Páty je na cestě z Brzic na Hořičky.
Tyto kříže byly stavěny od dob Přemyslovců do 16.stol. jako označení místa, na němž došlo k zabití člověka. Některé dodnes nesou vytesaný obraz zbraně, které bylo k vraždě užito (např. meč.). Vlastní rukou vytesaný kříž stavěl vrah, církev pak zprostředkovala vyrovnání mezi vrahem a příbuznými zabitého - samozřejmě ne zadarmo.
